Cestujeme pro radost


Není již hodnÄ› lidí, kteří cestují jen a jen pro svou radost. A je jedno Äím, zda vlakem, autobusem nebo klidnÄ› i pěšky. Cestování vždy obnáší nÄ›co málo dobrodružství. Nejvíce tehdy, když jdete pěšky a spíte jen tak pod Å¡irákem. To je to pravé dobrodrůžo.  

Cestování jen tak pro radost je o tom pozorovat krajinu kde se zrovna projíždí. Je tÅ™eba se koukat kolem sebe a zapisovat do pamÄ›ti, aby bylo naÄ vzpomínat. Protože zapomínání je krásná lidská vlastnost a je také k užitku. ProÄ? Nu, protože si tak můžeme pustit znovu nÄ›jaký dobrá film, pÅ™eÄíst dobrou knihu nebo se vrátit na cesty tam, kde se nám to líbilo, ale už si to moc nepamatujeme.

autobus

Potíž je v tom, že jak film, tak i kniha v podstatÄ› zůstávají stejné. OvÅ¡em krajina se mÄ›ní. Takže když si dáte do deníÄku trasu z bodu A do bodu B s poznámkami, co se vám líbilo, lehce se může stát, že se tam vrátíte za pÄ›t let a už to tam nebude. Tak například zmizelo hezké nádražíÄko ze zastávky HeÅ™mánky na trase Suchdol nad Odrou BudiÅ¡ov nad BudiÅ¡ovkou. Nevím, komu to tam pÅ™ekáželo, nebo zda to bylo kvůli rozkazům evropské unie, aby vypadaly vÅ¡echny zastávky modernÄ› a stejnÄ›. Nyní je tam polobetonový hnus a nikdo s tím už nikdy nic neudÄ›lá.  

interiér autobusu

S tím se musí smířit každý cestovatel. VÄ›ci se mÄ›ní a vÄ›tÅ¡inou k horšímu. Tak zmizel klidný kemp Lopúch za láznÄ›mi SmraÄavka. Tedy, zmizely malé chatky, ale je tam jakési honosné sídlo, které asi v cenÄ› noclehu v chatce nebude.  

Nemá smysl se tím nÄ›jak zabývat. Dneska je vÅ¡echno vÅ¡eciÄko o penÄ›zích a pokud nebude nÄ›jaká trasa, aÅ¥ už vlaková Äi autobusová vynášet, tak se zruší a je klid. VÅ¡echno hezké a dÅ™evÄ›né nahradí beton Äi umÄ›lá hmota, protože to vydrží léta bez údržby.  

Cestovatel jako takový si může tak maximálnÄ› povzdechnout nad tÄ›mi ztrátami, které lahodily oku. A doufat, že za nÄ›jaký Äas nezmizí úplnÄ› vÅ¡echno.